Přeskočit na obsah

Mats Hummels

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mats Hummels
Mats Hummels
Mats Hummels
Osobní informace
Celé jménoMats Julian Hummels
Datum narození16. prosince 1988 (35 let)
Místo narozeníBergisch Gladbach, SRN
Výška192 cm
Hmotnost88 kg
Klubové informace
Současný klubAS Řím
Číslo dresu15
Pozicestřední obránce, defenzivní záložník
Mládežnické kluby*
1995–2005 Německo FC Bayern Mnichov
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly)
2005–2007
2007–2009
2008–2009
2009–2016
2016–2019
2019–2024
2024–		 Německo Bayern Mnichov II
Německo FC Bayern Mnichov
→ Německo Borussia Dortmund
Německo Borussia Dortmund
Německo FC Bayern Mnichov
Německo Borussia Dortmund
Itálie AS Řím		 04200(5)
00100(0)
02500(1)
2120(19)
07400(3)
11700(8)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
2007–2010
2010–		 Německo Německo U21
Německo Německo		 02100(5)
07600(5)
Úspěchy
Mistrovství světa ve fotbale
Zlatá medaile MS 2014 Německo
Mistrovství Evropy ve fotbale
Bronzová medaile ME 2012 Německo
Bronzová medaile ME 2016 Německo
Mistrovství Evropy U21
Zlatá medaile 2009 Německo U21
Liga mistrů UEFA
Stříbrná medaile 2012/2013 Borussia Dortmund
1. německá Bundesliga
Zlatá medaile 2010/2011 Borussia Dortmund
Zlatá medaile 2011/2012 Borussia Dortmund
Zlatá medaile 2016/2017 Bayern Mnichov
Zlatá medaile 2017/2018 Bayern Mnichov
Zlatá medaile 2018/2019 Bayern Mnichov
Německý fotbalový pohár
Zlatá medaile 2011/2012 Borussia Dortmund
Německý superpohár
Zlatá medaile 2013 Borussia Dortmund
Zlatá medaile 2016 Bayern Mnichov
Zlatá medaile 2017 Bayern Mnichov
Zlatá medaile 2018 Bayern Mnichov
Další informace
Povolánífotbalista
Manžel(ka)Cathy Hummels
RodičeHermann Hummels
PříbuzníJonas Hummels (sourozenec)
Webwww.mats-hummels.net
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k 4. 6. 2023
** Starty a góly za reprezentaci aktuální k 4. 6. 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mats Julian Hummels[1] (* 16. prosince 1988, Bergisch Gladbach, Západní Německo) je německý fotbalový obránce a reprezentant, hráč klubu AS Řím. Hraje na pozici středního obránce neboli stopera, ale může rovněž nastoupit jako defenzivní záložník.

Německou reprezentaci dvakrát reprezentoval na Mistrovství světa, a to v letech 2014 (to Německo triumfovalo) a 2018. Třikrát reprezentoval na Mistrovství Evropy, a to v letech 2012, 2016 a 2020, kde Německo v prvních dvou případech prohrálo semifinále.[2]

Klubová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Bayern Mnichov

[editovat | editovat zdroj]
Na tréninku Bayernu Mnichov (8. května 2018)

Svou profesionální kariéru nastartoval v Bayernu Mnichov, za jehož A-tým však odehrál jediný zápas – 19. května 2007 debutoval v Bundeslize pod trenérem Ottmarem Hitzfeldem. Jinak strávil zbytek času v rezervním mnichovském týmu.

Borussia Dortmund

[editovat | editovat zdroj]

Na začátku roku 2008 se přesunul do Borussie Dortmund, zatím jen na hostování, a vytvořil stoperskou dvojici s Nevenem Subotićem. O rok později do Dortmundu přestoupil za částku 4,2 milionů eur.[3] V sezónách 2010/11 a 2011/12 vyhrál s Dortmundem ligový titul. V ročníku 2011/12 Borussia zvítězila i v DFB-Pokalu, když ve finále porazila Bayern Mnichov 5:2. Hummels vstřelil ve finále jeden gól.[4][5]

V prvním utkání osmifinále Ligy mistrů 2012/13 13. února 2013 proti Šachtaru Doněck se vstřeleným gólem podílel na remíze 2:2.[6] V prvním zápase Borussie v semifinále 24. dubna 2013 proti Realu Madrid chyboval nedaleko vlastního pokutového území, z čehož rezultoval vyrovnávající gól Madridu na průběžných 1:1. Nakonec ho to až tolik mrzet nemuselo, Borussia zvítězila rozdílem třídy 4:1 a vytvořila si výbornou pozici do odvety.[7] S Dortmundem se představil 25. května 2013 ve Wembley ve finále Ligy mistrů UEFA proti rivalovi Bayernu Mnichov, Borussia však nejprestižnější evropský pohár nezískala, podlehla Bayernu 1:2. Hummels odehrál utkání v základní sestavě.[8]

Návrat do Mnichova

[editovat | editovat zdroj]

2016/2017

[editovat | editovat zdroj]

Během května 2016 byl doladěn přestup Hummelse do Bayernu Mnichov, v bavorském klubu měl podepsat pětiletou smlouvu. Předchozí zaměstnavatel, Borussia Dortmund, za něj inkasovala částku asi 35 milionů eur, což z Hummelse učinilo nejdražším přestupujícím hráčem německé ligy, jehož smlouva měla rok před vypršením.[9] V polovině srpna se Bayern utkal o německý superpohár s Borussií Dortmund a tento souboj vyhrál 2:0. Samotný Hummels se musel popasovat s nezvyklou rolí pravého stopera vedle Javiho Martíneze, obvykle totiž hraje stopera nalevo.[10] O několik dní později vstřelil první gól za Bayern a pomohl tím vyhrát zápas Poháru DFB 5:0 na hřišti neprvoligového klubu Carl Zeiss Jena.[11] Proti Leverkusenu 26. listopadu dal hlavou první ligový gól za Bayern a tento gól přiřkl jeho týmu výhru 2:1.[12]

Při březnovém vítězném zápase 24. kola s Eintrachtem Frankfurt (3:0) na sebe upozornil skvělým a na sociálních sítích opěvovaným obranným zákrokem, během něhož zabránil skórovat útočníkovi soupeře Branimiru Hrgotovi.[13] V dubnu jej potíže s kotníkem vyřadili z nominace na první zápas čtvrtfinále proti Realu Madrid,[14] do venkovní odvety hrané 18. dubna se ovšem zotavil a patřil k nejlepším na trávníku. Bavorské mužstvo sahalo po postupu, v prodloužení ale neuspělo a bylo po porážce 2:4 vyřazeno.[15] Po výhře 6:0 nad Wolfsburgem 29. dubna (31. kolo) vybojoval Bayern Mnichov rekordní pátý titul v řadě.[16]

2017/2018

[editovat | editovat zdroj]

Proti svému bývalému týmu se postavil 5. srpna v souboji o německý superpohár, který Bayern ukořistil až v penaltovém rozstřelu.[17] Navzdory venkovní porážce ve třetím ligovém zápase na hřišti Hoffenheimu byl Hummels oporou středu obrany, po jehož pravici se střídali Jérôme Boateng, Javi Martínez a Niklas Süle.[18] Ve druhém skupinovém zápase Ligy mistrů jej trenér Carlo Ancelotti posadil, tento tah se ovšem nevyplatil, neboť Bayern Mnichov prohrál skupinový zápas na hřišti PSG rekordně 0:3, což vedlo k Ancelottiho odvolání.[19] Mužstvo převzal Jupp Heynckes, který Hummelse nasadil do třetího zápasu skupiny proti Celtiku. Obránce se mu odvděčil gólem hlavou, Bayern doma vyhrál 3:0.[20]

V domácím prostředí čelil 31. března Borussii Dortmund, výhra 6:0 Bavory přiblížila zisku titulu. Pro Hummelse šlo o jubilejní 50. soutěžní klání ve dresu Bayernu Mnichov.[21] Další kolo 7. dubna proti Augsburg pět kol před koncem proseděl mezi náhradníky. Jeho spoluhráči na hřišti vyhráli a vybojovali titul německého mistra.[22] Při výhře 4:1 nad Eintrachtem Frankfurt 28. dubna prvně za své působení v Mnichově navlékl kapitánskou pásku.[23]

Na konci dubna čelil Realu Madrid, pro Bayern Mnichov byla ovšem v semifinále konečná. Domácí první zápas zvládli hosté výhrou 2:1. Sportovní média Hummelse hodnotila spíše pozitivně,[24] zejména jeho dirigování obrany jako celku a za držení kroku s Cristianem Ronaldem.[25] Odveta skončila nerozhodně 2:2, obrana však doplácela na nesoulad mezi Hummelsem a jeho kolegou Sülem.[26][27]

2018/2019

[editovat | editovat zdroj]

Proti RB Leipzig 19. prosince 2018 odehrál Hummels své 100. utkání za Bayern Mnichov, který v utkání ligy vyhrál 1:0.[28]

Návrat na Signal Iduna Park

[editovat | editovat zdroj]

V letním přestupovém 2019 se Mats dohodl se svým bývalým klubem Borussií Dortmund a vrátil se tak po třech letech na Iduna Park. Dortmund svého bývalého hráče odkoupil od svého rivala za 38 milionu eur.[29] Vzájemné utkání Borussie Dortmund s Bayernem ale kvůli zranění nestihl, navzdory tomu jeho staronový tým zvítězil 2:0.[29]

Hummels stvrdil svůj návrat dne 17. srpna 2019, kdy jej trenér Lucien Favre postavil do základní sestavy úvodního ligového střetu proti Augsburgu.[30] V mužstvu mu byla svěřena role třetího kapitána.[31]

Když nastoupil 27. listopadu 2021 k venkovnímu duelu Borussie s Wolfsburgem, dosáhl na třetí stovku zápasů v Bundeslize. V základní sestavě pomohl vyhrát 3:1.[32]

V pořadí 400. utkání v nejvyšší lize Německa odehrál proti Mönchengladbachu dne 11. listopadu 2022, mezi aktivními hráči mu po Manuelu Neuerovi, Thomasu Müllerovi a Oliveru Baumannovi náleželo čtvrté místo. V souboji Borussií však ze hřiště odcházel po výsledku 2:4 jako poražený.[33] Po řadě osmi vítězných ligových duelů nadešlo jubilejní 100. Revierderby v rámci Bundesligy mezi Schalke a Borussií, které 11. března 2023 po remíze 2:2 zbrzdilo tažení Borussie na titul.[34] Během střetnutí s Bayernem odehraném 1. dubna nezabránil prohře 2:4, které připravilo Borussii o desetizápasovou ligovou neporazitelnost a po které ji Bayern vystřídal v čele tabulky.[35] Borussia se posléze vrátila do čela a před závěrečným utkáním 34. kola měla k titulu blíže. Proti Mohuči 27. května hráči Borussie remizovali 2:2 a nabídnutou příležitost využil Bayern, který je po výhře předskočil a opět obhájil.[36] Obdobně jako další zkušený hráč v kabině Marco Reus prodloužil smlouvu, a to o jeden další rok.[37]

AS Řím

[editovat | editovat zdroj]

V létě 2024 podepsal jednoletý kontrakt s možností opce na další rok v italském AS Řím, čímž se stal teprve sedmým hráčem německé národnosti v historii klubu.[38] [39]

Reprezentační kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Nastupoval za německé mládežnické reprezentace. Trenér Horst Hrubesch jej nominoval na Mistrovství Evropy hráčů do 21 let 2009 kopané ve Švédsku, kde mladí Němci získali svůj premiérový titul v této kategorii.[40]

V seniorské reprezentaci Německa debutoval 13. května 2010 pod trenérem Löwem v domácím zápase s Maltou, když nastoupil na druhý poločas za jiného obránce Serdara Tasciho.[41]

EURO 2012

[editovat | editovat zdroj]
Mats Hummels v turnajovém zápase s Portugalskem (9. června 2012)

Hrál na evropském turnaji EURO 2012 v Polsku a na Ukrajině, kde Německo získalo bronzové medaile. Ač se o základní sestavu hlásil také Per Mertesacker, sestavil trenér Joachim Löw stoperské duo z dvojice Hummels–Badstuber. První zápas takzvané „skupiny smrti“ sehrálo Německo 9. června s Portugalskem a vzešlo z něho jako vítěz výsledkem 1:0. Hummels podal skvělý výkon a pomohl národnímu týmu k prvním čistému kontu po více než roce.[42][43][44] Německé brankoviště bylo díky obraně nepropustné i 13. června při střetnutí s Nizozemskem. Ačkoliv Hummels své dvě střelecké příležitosti po začátku druhého poločasu nevyužil, vyhrálo Německo 2:0 a přiblížilo se postupu mezi nejlepší osmici.[45] Ve třetím skupinovém zápase s Dánskem 17. června pomohl postoupit do čtvrtfinále po výhře 2:1, která Německu zaručila první místo s devíti body.[46] Na webu WhoScored.com byl zahrnut do nejlepší jedenáctky skupinových zápasů, ve statistice přerušených akcí (interceptions) byl se 13 přerušeními na děleném prvním místě.[47]

Výkonnostní pokles pro Hummelse nenastal ani 22. června ve čtvrtfinále proti Řecku, ve kterém Německo zvítězilo 4:2.[48][49] Nad síly německého týmu byla Itálie, která soupeři 28. června uštědřila porážku 2:1. Samotný Hummels měl gólovou příležitost, v obraně však na rozdíl od předchozích zápasů nevynikl a v jednom případě dopustil gólový centr Antonia Cassana.[50]

Do oficiálního nejlepšího výběru turnaje UEFA tvořeného 23 fotbalisty se nevměstnal, do své ideální jedenáctky jej ovšem zvolili například čtenáři britského The Guardian či fotbalový expert Garth Crooks.[51] Německý obránce měl statisticky nejvyšší úspěšnost (81,1%) v hlavičkových soubojích ze všech hráčů Eura.[52]

Mistrovství světa 2014

[editovat | editovat zdroj]
Ve finále mistrovství světa si Hummels musel poradit s Lionelem Messim (13. července 2014)

Trenér Joachim Löw jej vzal na Mistrovství světa 2014 v Brazílii.[53] Němci postoupili ze základní skupiny G se 7 body z prvního místa po výhře 4:0 s Portugalskem[54], remíze 2:2 s Ghanou[55] a výhrou 1:0 s USA.[56] Hummels vstřelil jeden gól proti Portugalsku. V osmifinále Němci vyřadili Alžírsko po výsledku 2:1 po prodloužení[57] a ve čtvrtfinále Francii 1:0.[58] Vítězný gól Francouzům vstřelil hlavou Hummels. S týmem získal zlaté medaile po finálové výhře 1:0 proti Argentině.[59]

EURO 2016

[editovat | editovat zdroj]

Trenér Joachim Löw jej zařadil do závěrečné 23členné nominace na EURO 2016 ve Francii.[60] Němci získali na turnaji bronzové medaile, v semifinále je vyřadila domácí Francie po výsledku 0:2.[61]

Cesta na světové mistrovství

[editovat | editovat zdroj]

Na červencový Konfederační pohár FIFA 2017 pořádaný Ruskem neodcestoval, neboť trenér Löw navzdory mediální kritice vsadil na mladé hráče. Německo na turnaji zvítězilo.[62]

Kapitánskou pásku si na mezinárodní úrovni poprvé navlékl 10. listopadu 2017 v zápase proti Anglii na jejím stadionu ve Wembley. Ve tříčlenné obraně dovedl mužstvo k remíze 1:1.[63]

Mistrovství světa 2018

[editovat | editovat zdroj]

Hummels se zúčastnil Mistrovství světa 2018 v Rusku, kde bylo Německo vyřazeno již ve skupině.

Roku 2019 oznámil reprezentační trenér Joachim Löw za podpory německého svazu svůj úmysl nepovolávat zkušené opory Hummelse, Müllera a Boatenga a přenechat v kvalifikaci na EURO 2020 místo mladším hráčům.[64]

EURO 2020

[editovat | editovat zdroj]

Hummels odehrál první skupinový zápas Německa proti Francii, ve kterém vlastním gólem ve 20. minutě rozhodl o výsledku 0:1 pro soupeře.[65] V tomto ohledu tak „navázal“ na Bertiho Vogtse, do té doby posledního Němce s vlastním gólem na kontě na závěrečném mistrovství, který vlastní gól zaznamenal v zápase s Rakouskem na mistrovství světa 1978.[66] Následně se 19. června postavil do tříčlenné obrany po boku Antonia Rüdigera a Matthiase Gintera, aby čelil Portugalsku a pomohl vyhrát 4:2.[67] Postup do osmifinále ze druhé příčky zaručila remíza 2:2 s Maďarskem 23. června. Hummels, jehož start byl kvůli drobnému zranění nejistý, nastřelil brankovou konstrukci a jeho pozdější hlavičku proměnil jeho ofenzivní spoluhráč Kai Havertz v gól.[68] Osmifinálové vyřazení od domácí Anglie 29. června bylo prvním turnajovým vyřazením od Ostrovanů od Anglií pořádaného mistrovství světa 1966. Samotný Hummels patřil k nejlepším hráčům týmu a bránil soupeřova útočníka Harryho Kanea.[69]

Úspěchy

[editovat | editovat zdroj]
Němci slavící zlaté medaile na mistrovství světa. Mats Hummels je vidět s dresem s číslem 5 držící se zábradlí (13. července 2014)

Klubové

[editovat | editovat zdroj]
Borussia Dortmund[2]
2010/11, 2011/12
2011/12, 2020/21
2013, 2014, 2020
Bayern Mnichov[2]
  • Bundesliga (4× vítěz)
2007/08, 2016/17, 2017/18, 2018/19
  • DFB-Pokal (1× vítěz)
2018/19
  • DFL-Supercup (3× vítěz)
2016, 2017, 2018

Reprezentační

[editovat | editovat zdroj]

Německo U21

Německo

Individuální

[editovat | editovat zdroj]

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

V srpnu 2017 podpořil fotbalistu Juana Manuela Matu a Matovu charitativní výzvu Common Goal, při které fotbalisti darují jedno procento ze svého platu.[82]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ http://aktie.bvb.de/IR-News/Ad-Hoc-News/Wechselgeruechte-um-den-BVB-Spieler-Mats-Julian-Hummels Archivováno 18. 6. 2016 na Wayback Machine. (německy)
  2. ↑ a b c Mats Hummels – Achievements. Transfermarkt [online]. [cit. 2021-07-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ [1]
  4. ↑ Dortmund complete double Bayern blown away by Bundesliga champs. Sky Sport [online]. 2012-05-12 [cit. 2013-04-24]. Dostupné online.  (anglicky)
  5. ↑ 5:2 - Dortmund bleibt Bayerns Albtraum. FAZ.net [online]. 2012-05-12 [cit. 2013-04-24]. Dostupné online.  (německy)
  6. ↑ Shakhtar Doneck - Dortmund 2:2, UEFA.com, cit. 25. 4. 2013 (anglicky)
  7. ↑ Borussia Dortmund - Real Madrid 4:1, iDNES.cz, cit. 24. 4. 2013
  8. ↑ Dortmund - Bayern 1:2, finále Ligy mistrů, iDNES.cz, cit. 25. 5. 2013
  9. ↑ Bayern Munich sign Dortmund's Mats Hummels to five-year deal. ESPN [online]. 2016-05-23 [cit. 2021-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ UERSFELD, Stephan. Mats Hummels eyes improvement after Bayern debut at Dortmund. ESPN [online]. 2016-08-16 [cit. 2021-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ COERTS, Stefan. Carl Zeiss Jena 0-5 Bayern Munich: Lewandowski hat-trick fires reigning champions into next round. Goal.com [online]. 2016-08-19 [cit. 2021-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Bayern Munich 2–1 Bayer Leverkusen. BBC Sport [online]. 2016-11-26 [cit. 2021-06-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ LAZAR, Siddhant. Twitter reacts after Mats Hummels makes a goal-saving tackle. Sportskeeda [online]. 2017-03-12 [cit. 2021-06-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Bayern's Mats Hummels to miss Real Madrid clash. Eurosport.com [online]. 2017-04-09 [cit. 2021-06-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Bayern Munich fall to Ronaldo and Real Madrid in Champions League quarters. Bundesliga.com [online]. [cit. 2021-06-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Bayern Munich crowned Bundesliga champions after win at Wolfsburg. Bundesliga.com [online]. [cit. 2021-06-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Bayerns erster Titel dank Flippertor und Ulreich. kicker.de [online]. 2017-08-05 [cit. 2021-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ Mats Hummels: From Badstuber back-up to Bayern's best centre-back. Bundesliga.com [online]. [cit. 2021-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ Ancelotti sacked by Bayern Munich after defeat to PSG. Goal.com [online]. 2017-09-28 [cit. 2021-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ ENGLISH, Tom. Bayern Munich 3–0 Celtic. BBC Sport [online]. 2017-10-18 [cit. 2021-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Lewandowski and Müller chase the top hree. fcbayern.com [online]. 2018-03-31 [cit. 2021-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ FC Augsburg - Bayern Mnichov 1:4. Eurofotbal [online]. 2018-04-07 [cit. 2021-06-20]. Dostupné online. 
  23. ↑ Captain Hummels. fcbayern.com [online]. 2018-04-28 [cit. 2021-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ SMITH, Alex. Bayern Munich 1-2 Real Madrid player ratings as Cristiano Ronaldo and Keylor Navas struggle despite win. mirror.co.uk [online]. 2018-04-25 [cit. 2021-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ NETTO, Brendon. Bayern Munich player ratings as James Rodriguez stands tall against Real Madrid despite defeat. sport360.com [online]. 2018-04-26 [cit. 2021-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ BRAND, Gerard. Real Madrid 2-2 Bayern (Agg: 4-3): Real through to Champions League final after thriller in Madrid. SkySports [online]. [cit. 2021-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ UEFA Champions League: Player ratings for Real Madrid vs Bayern Munich. thestatesman.com [online]. 2018-05-02 [cit. 2021-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ BENEDIKT, Warmbrunn. Schlecht gelaunt mit Schnauzbart. sueddeutsche.de [online]. 2018-12-21 [cit. 2021-01-15]. Dostupné online. (německy) 
  29. ↑ a b Hummels missed German Super Cup through injury. besoccer.com [online]. 2019-08-03 [cit. 2021-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ FAHEY, Ciarán. Dortmund starts Bundesliga campaign with 5-1 win v Augsburg. AP News [online]. 2019-08-17 [cit. 2021-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ HENNECKE, Thomas. Hummels jetzt auch dritter Kapitän. kicker.de [online]. 2019-08-18 [cit. 2021-01-09]. Dostupné online. (německy) 
  32. ↑ Bundesliga-Statistiken: 300. BVB-Spiel für Hummels – Müller zieht mit Beckenbauer gleich. Transfermarkt.de [online]. 2021-11-27 [cit. 2021-11-29]. Dostupné online. (německy) 
  33. ↑ Borussia Dortmund defender Mats Hummels reaches 400 Bundesliga appearances. Bundesliga.com [online]. 2022-11-10 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ Schalke deny Borussia Dortmund in thrilling Revierderby draw. Bundesliga.com [online]. 2023-03-11 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ BAYERN MUNICH 4-2 BORUSSIA DORTMUND: BAVARIANS RE-CLAIM ADVANTAGE IN TITLE RACE AS THOMAS TUCHEL BEGINS WITH WIN. Eurosport.com [online]. 2023-04-01 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ Dortmund měl titul na dosah, mistry Bundesligy jsou ale znovu fotbalisté Bayernu. Rozhodl gól Musialy. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2023-05-27 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online. 
  37. ↑ Dortmund prodloužil s dalším veteránem, po Reusovi zůstává i Hummels. Eurofotbal.cz [online]. 2023-05-24 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online. 
  38. ↑ Hummels konečně ukončil spekulace, zkušený obránce se upsal italskému AS Řím. www.livesport.cz [online]. [cit. 2024-09-06]. Dostupné online. 
  39. ↑ Mats Hummels signs for the Giallorossi. www.asroma.com [online]. [cit. 2024-09-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ GER – ENG 4:0[nedostupný zdroj], UEFA.com, cit. 17. 6. 2015
  41. ↑ [2]
  42. ↑ NYARI, Cristan. Ronaldo a marked man, Hummels steps up & Netherlands on a knife edge - five things we learned from Germany 1-0 Portugal. Goal.com [online]. 2012-06-10 [cit. 2021-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ BIMERSHA, Gautam. Germany vs. Portugal: Rating the German Players in Euro 2012 Clash. Bleacher Report [online]. 2012-06-09 [cit. 2021-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. ↑ LAWRENCE, Amy. Euro 2012: Mats Hummels leads the way for Germany's humble generation. The Guardian [online]. 2012-06-27 [cit. 2021-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ KELL, Tom. Gómez double for Germany leaves Dutch in peril in EURO 2012 Group B. UEFA.com [online]. 2012-06-13 [cit. 2021-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. ↑ ATKIN, John. Germany joy signals despair for Denmark in EURO 2012 Group B. UEFA.com [online]. 2012-06-17 [cit. 2021-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. ↑ LAURENCE, Martin. Euro 2012 Focus: WhoScored's Team of the Group Stages. WhoScored.com [online]. 2012-06-20 [cit. 2021-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. ↑ DARLING, Kevin. Germany knock Greece out of Euros. CNN [online]. 2012-06-22 [cit. 2012-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. ↑ WEBSTER, Peter. Germany vs. Greece: Rating the Two Sets of Players in Euro 2012. Bleacher Report [online]. 2012-06-23 [cit. 2012-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. ↑ ADAMS, Sam. Balotelli sends Italy past Germany to EURO 2012 final. UEFA.com [online]. 2012-06-28 [cit. 2021-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. ↑ ADAMSON, Mike. Euro 2012: Andrés Iniesta wins best player in Guardian readers' ratings. The Guardian [online]. 2012-07-02 [cit. 2021-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. ↑ CROOKS, Garth. Euro 2012: Garth Crooks's team of the tournament. BBC Sport [online]. 2012-07-01 [cit. 2021-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. ↑ 2014 FIFA World Cup Brazil ™ - List of Players Archivováno 15. 1. 2017 na Wayback Machine., FIFA.com, citováno 28. 6. 2014 (anglicky)
  54. ↑ GER - POR 4:0 Archivováno 12. 12. 2018 na Wayback Machine., FIFA 2014 World Cup Brazil (německy)
  55. ↑ GER - GHA 2:2 Archivováno 24. 3. 2019 na Wayback Machine., FIFA 2014 World Cup Brazil (německy)
  56. ↑ USA - GER 0:1 Archivováno 12. 12. 2018 na Wayback Machine., FIFA 2014 World Cup Brazil (německy)
  57. ↑ GER - ALG 2:1, iDNES.cz, citováno 30. 6. 2014
  58. ↑ Archivovaná kopie. www.fifa.com [online]. [cit. 2014-07-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-15. 
  59. ↑ Mistrovství světa ovládlo Německo, Argentinu porazilo po prodloužení, iDNES.cz, citováno 14. 7. 2014
  60. ↑ EURO 2016, SME.sk, cit. 11. 6. 2016 (slovensky)
  61. ↑ Odveta za MS se zdařila. Antoine Griezmann vystřelil Francouzům finále, lidovky.cz, cit. 7. 7. 2016
  62. ↑ PENDER, Kieran. Germany win Confederations Cup after Lars Stindl punishes error to deny Chile. The Guardian [online]. 2017-07-02 [cit. 2021-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  63. ↑ THOROGOOD, James. How Germany's players rated against England. Deutsche Welle [online]. 2017-11-10 [cit. 2021-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  64. ↑ Löw plant ohne Müller, Hummels, Boateng. DFB.de [online]. 2019-03-05 [cit. 2021-12-01]. Dostupné online. (německy) 
  65. ↑ Francie slaví výhru nad bezzubým Německem. Rozhodl vlastní gól Hummelse. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2021-06-15 [cit. 2021-06-18]. Dostupné online. 
  66. ↑ BERNSTEIN, Dan. Hummels own goal equals tournament record just 12 games into Euro 2020. Goal.com [online]. 2021-06-15 [cit. 2021-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  67. ↑ TERRY, Dylan. Portugal vs Germany player ratings: Robin Gosens shines in Euro 2020 heavyweight clash. The Independent (UK) [online]. 2021-06-19 [cit. 2021-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  68. ↑ Selçuk Buğra Gökalp. Germany make Euro 2020 last 16 with draw against Hungary. Anadolu Agency [online]. 2021-06-24 [cit. 2021-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  69. ↑ HARDING, Jonathan. Euro 2020: Germany's Joachim Löw era ends with loss to England. Deutsche Welle [online]. 2021-06-29 [cit. 2021-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  70. ↑ Reus eröffnet und beendet den Torreigen, kicker.de, citováno 28. 7. 2013 (německy)
  71. ↑ ESM Team of the season: the players who excelled throughout. WorldSoccer.com [online]. 2011-07-01 [cit. 2021-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  72. ↑ BERENDS, Sander. Eén landgenoot in ESM Elftal van het Seizoen. ELF Voetbal [online]. 2012-05-31 [cit. 2021-12-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-07-25. (nizozemsky) 
  73. ↑ Castrol Index Top 11. FIFA.com [online]. 2014-07-??, rev. 2014-07-14 [cit. 2021-12-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-12-30. (anglicky) 
  74. ↑ The Dream Team. FIFA.com [online]. 2014-05-21 [cit. 2021-12-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-05-28. (anglicky) 
  75. ↑ BRENNAN, Feargal. UEFA Europa League Squad 2015-16 Confirmed. 90min.com [online]. 2016-05-21 [cit. 2021-07-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-07-31. (anglicky) 
  76. ↑ Schalke's Uchida makes Bundesliga Team of the Year. TribalFootball.com [online]. 2014-05-15 [cit. 2021-12-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-23. (anglicky) 
  77. ↑ Team of the Season 1516 Results. Bundesliga.com [online]. 2016-??-?? [cit. 2021-12-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-22. (anglicky) 
  78. ↑ CONFIRMED 2017/18 Bundesliga FIFA 18 Team of the Season. Bundesliga.com [online]. 2018-??-?? [cit. 2021-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  79. ↑ The 2020/21 Bundesliga Team of the Season!. Bundesliga.com [online]. 2021-05-15 [cit. 2021-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  80. ↑ Casteels und Co.: Die Elf der Saison. kicker.de [online]. 2018-05-16 [cit. 2022-02-03]. Dostupné online. (německy) 
  81. ↑ Sechsmal Bayern, einmal Gladbach: Die kicker-Elf der Saison. kicker.de [online]. 2020-07-03 [cit. 2022-02-03]. Dostupné online. (německy) 
  82. ↑ SPRATT, Ben. Hummels joins Mata in pledging one per cent of his wages to charity. Goal.com [online]. 2017-08-17 [cit. 2021-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Mats Hummels – kariéra
Zlatá medaile Německo na Mistrovství Evropy do 21 let 2009 (1. titul) Zlatá medaile
1 Manuel Neuer • 2 Andreas Beck • 3 Sebastian Boenisch • 4 Benedikt Höwedes • 5 Jérôme Boateng • 6 Dennis Aogo • 7 Patrick Ebert • 8 Sami Khedira (C) • 9 Ashkan Dejagah • 10 Mesut Özil • 11 Marko Marin • 12 Florian Fromlowitz • 13 Sandro Wagner • 14 Fabian Johnson • 15 Mats Hummels • 16 Daniel Schwaab • 17 Dennis Grote • 18 Daniel Adlung • 19 Änis Ben-Hatira • 20 Gonzalo Castro • 21 Marcel Schmelzer • 22 Chinedu Ede • 23 Tobias Sippel • Trenér: Horst Hrubesch
 Německo
Medailisté – Mistrovství Evropy ve fotbale 2012
Španělsko Zlatá medaile
Itálie Stříbrná medaile
Portugalsko Bronzová medaile
Německo Bronzová medaile
Medailisté – Mistrovství světa ve fotbale 2014
Německo Zlatá medaile
Argentina Stříbrná medaile
Nizozemsko Bronzová medaile
Zlatá medaile Německá fotbalová reprezentace na Mistrovství světa 2014 Zlatá medaile
1 Manuel Neuer • 2 Kevin Großkreutz • 3 Matthias Ginter • 4 Benedikt Höwedes • 5 Mats Hummels • 6 Sami Khedira • 7 Bastian Schweinsteiger • 8 Mesut Özil • 9 André Schürrle • 10 Lukas Podolski • 11 Miroslav Klose • 12 Ron-Robert Zieler • 13 Thomas Müller • 14 Julian Draxler • 15 Erik Durm • 16 Philipp Lahm (C) • 17 Per Mertesacker • 18 Toni Kroos • 19 Mario Götze • 20 Jérôme Boateng • 21 Shkodran Mustafi • 22 Roman Weidenfeller • 23 Christoph Kramer • Trenér Joachim Löw
 Německo
Bronzová medaile Německá fotbalová reprezentace na Mistrovství Evropy 2016 Bronzová medaile
1 Manuel Neuer • 2 Shkodran Mustafi • 3 Jonas Hector • 4 Benedikt Höwedes • 5 Mats Hummels • 6 Sami Khedira • 7 Bastian Schweinsteiger (C) • 8 Mesut Özil • 9 André Schürrle • 10 Lukas Podolski • 11 Julian Draxler • 12 Bernd Leno • 13 Thomas Müller • 14 Emre Can • 15 Julian Weigl • 16 Jonathan Tah • 17 Jérôme Boateng • 18 Toni Kroos • 19 Mario Götze • 20 Leroy Sané • 21 Joshua Kimmich • 22 Marc-André ter Stegen • 23 Mario Gómez • Trenér Joachim Löw
 Německo
Medailisté – Mistrovství Evropy ve fotbale 2016
Portugalsko Zlatá medaile
Francie Stříbrná medaile
Wales Bronzová medaile
Německo Bronzová medaile
Německá fotbalová reprezentace na Mistrovství světa 2018
1 Manuel Neuer - Kapitán • 2 Marvin Plattenhardt • 3 Jonas Hector • 4 Matthias Ginter • 5 Mats Hummels • 6 Sami Khedira • 7 Julian Draxler • 8 Toni Kroos • 9 Timo Werner • 10 Mesut Özil • 11 Marco Reus • 12 Kevin Trapp • 13 Thomas Müller • 14 Leon Goretzka • 15 Niklas Süle • 16 Antonio Rüdiger • 17 Jérôme Boateng • 18 Joshua Kimmich • 19 Sebastian Rudy • 20 Julian Brandt • 21 İlkay Gündoğan • 22 Marc-André ter Stegen • 23 Mario Gómez • Trenér Joachim Löw
 Německo
Zlatá medaile Německá fotbalová Bundesliga 2010/2011 – Borussia Dortmund
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Německá fotbalová Bundesliga 2011/2012 – Borussia Dortmund
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Německá fotbalová Bundesliga 2016/2017 – FC Bayern Mnichov
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Německá fotbalová Bundesliga 2017/2018 – FC Bayern Mnichov
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Německá fotbalová Bundesliga 2018/2019 – FC Bayern Mnichov
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile DFL-Supercup 2013 – Borussia Dortmund
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile DFL-Supercup 2016 – FC Bayern Mnichov
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile DFL-Supercup 2017 – FC Bayern Mnichov
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile DFL-Supercup 2018 – FC Bayern Mnichov
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mats_Hummels&oldid=24220799“